Jdi na obsah Jdi na menu
 


Není až tak důležité, co se děje okolo nás.Podstatnější je naše stanovisko k těmto událostem.

Někdy  může být chybné stanovisko pro naše zdraví nebezpečnější než tyto události samotné.

Závažné, ale i docela běžné a banální nemoci odrážejí  s nesmírnou přesností a přesvědčivostí náš dominující životní způsob, chybné emoční naladění, neřešené konflikty, nevhodné způsoby jednání, nedostatky v kooperaci,komunikaci a integraci, neuspokojování či přehlížení nezbytných potřeb, chyby při plnění zásadních cílů a úkolů apod...

Většina nemocí zobrazuje psychický chaos, nesoulad nebo neschopnost.Funkcí jakéhokoliv chaosu,tedy nemoci, je nastolení nového řádu, tedy Zdraví.

Psychická rigidita /strnulost/ dokáže vyjevit například nemoci jater, močového měchýře, tlustého střeva i srdce. Chceme-li se z těchto nemocí vyléčit, pak se musíme aktivně vpravit do nového, funkčnějšího a elastičtějšího řádu.

Onemocníme také tehdy, když přerušíme, omezíme nebo ukončíme svůj psychický vývoj.

Smrt nebývá jen symbolem dosaženého cíle, ale také důsledkem předčasné životní rezignace.

Kdo nechce zemřít v botách, tomu je souzena smrt v posteli, říká se.

Jsme-li vážně nebo dlouho nemocní, pak už dlouho nebo závažným způsobem chybujeme, strádáme, proviňujeme se na sobě nebo na jiných, anebo se jiní příliš dlouho proviňovali na nás.

I způsob předčasné smrti má pak obvykle podobu přetrvávajícího omylu, chyby, utrpení,otřesů, přepětí, slabosti, nepropustnosti či prázdnoty psychiky.

Nelze předčasně umřít na nemoc, která by v tomto zorném úhlu nezpodobňovala předchozí chybný životní způsob.

Nemoc má za úkol zaznít jako polnice a probudit naši pozornost, abychom získali šanci znovu se vyladit a učinit se opětně šťastnými.

Jednáme-li s nemocí příliš zuřivě, se strachem nebo s nenávistí jako s nepřítelem, aniž bychom jí naslouchali a vyšli vstříc, pak máme menší šanci na uzdravení. Anebo se uzdravujeme zbytečně dlouho, bolestně a ne vždy úplně.

Onemocníme, pokud nežijeme v souladu s tím, proč  jsme se narodili. Když se od svých životních úkolů vzdalujeme, neplníme je a chceme se jim zdaleka vyhnout. Máme-li před nimi strach nebo zbytečný respekt. Když přeceňujeme, nedoceňujeme nebo nevyužíváme svůj psychický potenciál.Pokud přesvědčivě  nehrajeme vymezené životní role a snažíme se hrát role, na které nestačíme.

Příznak nemoci zprvu bývá nejčastěji jen lehkou pobídkou, později hlasitou výzvou, striktním povelem, či dokonce poslední výstrahou nabádající k sebekorekci. Není-li výstraha vyslyšena nebo je-li okázale opomíjena, vyjeví se nemoc srozumitelněji, bolestněji, nebezpečněji nebo ve finální podobě.

Bráníme-li se korektivním podnětům z hlubin vlastní psychiky, pak vedeme zbytečný a beznadějný boj sami se sebou, vedeme válku proti nejzákladnějším fylogenetickým principům, útočíme proti svému zdraví a podrýváme vlastní fyzickou existenci.Rozličné vrstvy lidské psychiky vládnou tělu.

Zdraví požaduje od ega jednoznačný souhlas se světem, ať už tento svět jeví jakkoli. Naopak nemoc věrně zrcadlí nespokojenost ega se světem, například v podobě rozličných slabošských protestů a pokrytecké vzpoury, paniky, egoismu, strachu, úzkosti, iracionality, agrese, depresí, servility či poraženectví.

Nadvláda psychiky však neorganizuje jen střídání nemocí a zdraví.Je podněcovatelkou všech životních procesů, na nichž jsme jednoznačně závislí.

Nemáme šanci se z nich vyvázat například prostřednictvím pokroku, vědy či převratných úspěchů medicíny. Nedokážeme se zchránit před vlastní vážnou nemocí ani úprkem do jiné, například stoprocentně aseptické galaxie. Antagonismy své psychiky bychom totiž odvezli sebou a i zde bychom s nimi splehlivě naráželi do obdobné konstruované reality.

Nejsme fyzické bytosti činící psychickou zkušenost se světem, ale psychické bytosti okoušející zážitek s hmotným světem , napsal o smyslu existence veškerenstva s brilantní jasnozřivostí Teilhard de Chardin /1881-1955/.

Měli bychom vědět , že s žádnou nemocí nelze bojovat. Především je nutné její smysl pochopit a posléze se s ní smířit. Nemoc nelze spolehlivě porazit a natrvalo nad ní zvítězit. Lze jí však s úspěchem porozumět, přijmout ji, dát jí za pravdu a vyjít jí vstříc, aniž bychom se jí zbaběle poddávali.

Před nemocí nás jednou provždy neuchrání ani ,,zázračné" léky.

Nejnovější statistiky např. dokazují, že se u dětí, jimž byla v prvních dvou letech života nadměrně podávána antibiotika, zvyšuje riziko vzniku alergií o 50%.Doslova zuřivý boj proti infekcím pomocí antibiotik vede často ke ztrátě schopnosti,,mít horečku" a jejím prostřednictvím obstát přirozeným způsobem před infekcemi.

I odvážní a silní bojovníci, kteří zápasili před očima veřejnosti s rakovinou, již označovali za zákeřného nepřítele, podlehli.

Nepostřehli,že tato nemoc vyjevuje v jiných ohledech jejich vnitřní podobu a životní způsob.Této psychické podoby se měli zbavit, aby si udrželi šanci k uzdravení.

Rakovinová buňka se odchyluje od buněčného normálu obdobně, jako se namocný psychicky odchyluje od přirozené cesty životem.

Nenávist vůči vlastní nebezpečné nemoci je pak ovšem nenávistí k vlastním omylům, lenosti, neodpovědnosti, egoismu, prázdnotě, agresivitě, zištnosti, hltavosti, zlovolnosti, zarputilosti, sebetrýznění, strachům či neskonalé opuštěnosti.

Nemoc je broušené zrcadlo, do kterého hledíme. Nesmíme však uhnout pohledem.  Učiníme-li to, pak jsme nuceni v krajním případě zemřít. Nemocný zemře, když závažná nemoc nevyprovokovala přiměřenou korektivní reakci a nesplnila svůj záměr.

Rozhodně jej od smrti nezachrání hormony, vitamíny či minerály farmakoncernů ani skalpely chirurgů.Hlubinná psychika je vypudí ze světa zcela spolehlivě.

Nezachrání se v případech, kdy se zachránit neumí, když se už zachránit ,,nechce"a když se zachránit nedokáže.

Volání po preventivních vyšetřeních, například prsu či tlustého střeva, bývá právě proto šalebné.Prevenci nelze zůžit jen na návštěvu lékaře. Skutečná a tudíž nejůčinnější prevence vede k poznání principů psychických rozporů, které vedou ke zjevení rakoviny prsu či tlustého střeva.

Prevencí pak ovšem navždy zůstane včasné psychické přeladění.

Prevencí nikdy nemůže být byť i včas zahájená chemoterapie, radioterapie či radikální chirurgický zásah.

Převzato: Filozofie nemocí - Dr. Petr Novotný

Děkuji.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

cysty

HelenaDvořáková,16. 2. 2016 9:19

Hezký den přeji, tak jsem si něco přečetla, na mammografii mi udělali odběr z prsu, prý je to cysta nezhoubnám, ale proč mně tedy ten vpich stále bolí,? Je to už 4 měsíce, děkuji Dvořákovác24nv

Poděkování

Pavel,29. 9. 2010 17:16

Děkuji za článek obecné příčiny nemocí a další články. Tak jasné a srozumitelné podání jsem ještě nikde nečetl. Hodně lásky Vám přeje Pavel z Havířova.