Jdi na obsah Jdi na menu
 


SEDM KROKŮ K PRAVÉMU UZDRAVENÍ

Největší objev který člověk ve svém životě může udělat,je odhalení:Kdo jsem?Kdo jsem ve skutečnosti? A poznání:,,Mám tělo, ale tělo nejsem.Mám rozum,city,ego,osobnost a tak dále,ale nic z toho nejsem." Tak si uvědomujeme sami sebe v různých aspektech a ujasňujeme si: S kým se ztotožňujeme?

Tělo je hmota, a ta nemůže myslet,cítit,nemůže si vzpomenout. To může jen vědomí. My ale můžeme myslet,cítit,a vzpomenout si na sebe či toužit po vlastní dokonalosti. Tudíž jsme vědomí.

Nejsme tedy tělo ani rozum,city nebo podvědomí ani nejsme jméno, jež nosíme,ani role, které v životě hrajeme. Jsme dokonalé, nesmrtelné vědomí,součást jediného,všeobsahujícího vědomí,které vždy bylo a vždy také bude. Vycházíme z jednoty a jsme na cestě zpátky přes mnohočetnost opět k jednotě.

Každý z nás může říci:,,Jsem vědomí",každý je neopakovatelný jedinec,neoddělitelná část jediného vědomí,kterému říkáme Bůh, jenž se nemůže narodit,ani zestárnout či zemřít.To všechno jsou zkušenosti těla,ale JÁ jsem, byl jsem stále a také budu stále existovat.

Probuzení k tomuto vědomí vede k úctě k sobě samým.

Nemoc může toto procitnutí podporovat. Stále znovu se můžete přesvědčovat,že lidé, kteří prošli nějakou těžkou chorobou,jako kdyby se stali jinými lidmi. V nemoci lze také vidět nabídku,abychom si život ještě jednou promysleli,abychom mu dali nový směr.

Tento léčebný proces, toto uzdravování probíhá obvykle v sedmi krocích.

1.krok:ochota ke konfrontaci s onemocněním

Nejdříve člověk vnímá nemoc jako narušení,,normálního života" a přál by si, aby co nejrychleji zase zmizela,a to podle schématu: Bolest -aspirin -a bolest je pryč.

Když se nás příznaky nemoci umíněně drží,když selže Pryč s tebou!-opatření,tak jsme konečně ochotni vážně se s onemocněním konfontovat. Jen doufejme,že ještě dřív, než se stane chronickým. V tomto období se člověk cítí jako oběť nemoci či nešťastných životních okolností. Poněvadž se jeho stav skutečně nelepší,pochopí,že pro uzdravení musí sám něco udělat.

2.krok:pochopení, že každá nemoc je určitým poselstvím

To je začátek poznání sebe sama ve vztahu k nemoci(proč se to přihodilo právě mě?) a ochoty převzít odpovědnost za uzdravení. Když člověk začne rozumět řeči těla, může si nastavit seznam všech tělesných zajímavostí svého života a vyhotovit si z toho vlastní psychogram: I brýle,špatné zuby,vypadávání vlasů či herpes patří do tohoto seznamu-a nejen nemocí.Co to může být za člověka, když poskytuje takovýto obrázek?. Co tělo odráží z vlastního vědomí?

3.krok:rozpoznat individuální poselství nemoci

Jeli nemoc chápána jako poselství těla(a duše),potom člověk přestává nemoc ,,potírat" ale chce jí porozumět. K rozluštění poselství patří otázky typu:Které ústrojí je postižené a jaké je obecné poselství těla. Jak silné a naléhavé je postižení tohoto orgánu?Co mi to svou intenzitou chce zprostředkovat?Kdy jsem takto poprvé onemocněl(a)?Jaké byly okolnosti, stresový faktor co nemoc spustilo?

4.krok:přijmout osobní poselství nemoci a uznat je jako závazné

Z toho nevyplývá jen určitá představa, ale výzva k jednání: Jak bychom měli dát svému životu nový směr? Jsme opravdu odhodlaní změnit svůj život,nebo jsme už rezignovali?Jak převedeme poselství nemoci do nového způsobu života?

5.krok:vyvodit důsledky z osobních poselství a řídit se podle toho

Na základě těchto důsledků si musíme osvojit nový způsob chování,změnit zvyklosti a zapojit je do našeho života. Tím se nám podaří jednu oblast vyléčit alespoň předběžně nebo i s konečnou platností - podle toho, jestli  u nového chování vydržíme nebo opět sklouzneme do starých kolejí.

K dokonalému uzdravení však ještě chybějí dva další kroky. To patří k hlavnímu tématu tohoto svazku:Aktivování sebeléčivých sil.

6.krok:rozeznat sobectví jako příčinu všech nemocí

Ego, přelud nebo iluze našeho JÁ, napomáhá odloučení z celistvosti, od naší pravé přirozenosti. A to je vlastní příčina nemoci. Tato chybějící celistvost se znovu a znovu projevuje v těle jako nemoc. Je třeba přemoci sebe-zapomnění,co nejčastěji přicházet k vědomí, a ve vědomí potom zůstat.

7.krok:za pomoci ,,sebe-identifikace "skončit s iluzí JÁ a odpojením od celistvosti

Ztotožňujeme se s věrným obrazem božím tak,jak jsme byli stvořeni a jaký plán měl s námi Stvořitel,co s námi zamýšlel. Jsme ochotni žít v souladu se sebou samými a stvořením. Nemoci jako ,,učitelé" na cestě k sobě už není zapotřebí a proto mizí.

Ale konečné vyléčení pokračuje ještě dalším krokem. Je vám známo, že každé uzdravení může být jen dočasné(?)Konečného uzdravení je mnohdy schopná až smrt. Poznali jsme, že pokus ,,odstraňovat" nemoc na fyzické úrovni je příliš povrchní. Ale ani tady nestačí, abychom k tomu ještě přibrali duchovně-duševní oblast a začali léčit.

I tak zůstává uzdravování stále ještě nedokonalé.

Stavu neporušenosti, to znamená zdraví, dosáhneme teprve tehdy,když se mikrokosmos duch-duše-tělo spojí s původem všech existencí.

Když se zbavíme iluze JÁ a obnoví se jednota s jedinečnou silou.

Teprve potom se definitivně rozpustí příčina všech onemocnění,sebe-zapomnění a sjednocení s naší pravou existencí nám dovolí, abychom se sami uzdravili.

Jsme u cíle poznání. Hledající byl tím hledaným:JÁ JSEM

Převzato od-Kurt Tepperwein

 K zátěžím, které má na svědomí životní prostedí, patří především umělé změny přirozené vibrace.

Bioenergetické pole je zásadně narušeno především v našich betonových klecích, jímž říkáme byty. Často k tomu přispívají ještě rušivé zemní paprsky.

Dnes potřebujeme ke správné vibraci umělá, elektrická pole, která odpovídají přirozenému vzduchovému elektrickému poli, protože se téměř stále zdržujeme v uzavřených prostorách, v nichž je přirozené elektrické pole narušené, nebo dokonce vůbec neexistuje.

K tomu  je nutné přičíst účinky dalších  uměle vytvořenýyh polí jako jsou:

1./bezdrátové vysílače

2./radarové záření

3./radioaktivita /mikrovlnky/

4./elektrická zařízení

5./disharmonická hudba jako výraz vnitřní disharmonie

6./hluk

Veškeré léčebné snahy  mají být v souladu se životem, ne  ,,antibiotické ", aby každý dostal ,,svůj" způsob léčení. Pokud pacient disponuje dostatečnou silou reakce-projevu, vede komplexní léčba vždy k uzdravení a terapeut i pacient spolu sdílejí zážitek znovu nastolené harmonie.

Je tedy třeba  pochopit opět člověka jako celek  a podle toho s ním jednat. Tady se otevírá prostor pro bohužel  ještě často podceňovanou celostní medicínu, která vidí člověka jako jednotu ducha, duše a těla, kde je každá část závislá na všech ostatních.

Nemoc je narušení harmonie tohoto živého celku, ale také pokus o znovunastolení narušeného pořádku prostřednictvím ,,vnitřního léčitele", vlastních léčivých sil přírody.

Nemoc proto nemůže být oddělenou událostí, i když se projeví pouze na jedné části těla. Nemocný je vždy celý člověk. Kdo ví něco o přírodních zákonech, chápe nemoc jako porušení těchto zákonů a léčení může probíhat pouze jako nastolení zákonité harmonie. K tomu je potřebná aktivní spolupráce pacienta.  První krok by měl spočívat v tom, že opět uvedeme do pořádku výživu a stravovací návyky.

Plnohodnotná strava ,která obsahuje živé potraviny v harmonickém složení, dokáže udržet a v případě potřeby i obnovit zdraví.

převzato: K Tepperwein